Castle Bravo

Castle Bravo je krycí jméno doposud nejsilnějšího amerického testu termonukleární zbraně, který byl proveden 1. března 1954 na atolu Bikini na Marshallových ostrovech Spojenými státy. Byl to první test z dlouhé série testů nukleárních zbraní v rámci operace Castle. I když měl být test původně tajný, neočekávaný radioaktivní spad z výbuchu zasáhl posádku japonského rybářského člunu a vyvolal silný mezinárodní odpor proti atmosférickým termonukleárním testům.

Na rozdíl od dříve používaného tekutého deuteria, které využívaly americké bomby první generace, Ivy Mike, využívala bomba jako palivo pro fúzi deuterid lithný. Stala se tak základem pro první vodíkovou bombu s možností transportu ve zbrojním arzenálu USA. Sovětský svaz předtím už použil deuterid lithný v nukleární bombě s názvem Sloika (americký název Alarm Clock), ale protože to byla jen jednostupňová bomba, která používala chemickou explozi pro kompresi-stlačení, její maximální zisk byl omezený. Podobně jako Ivy Mike, využívala bomba Castle Bravo modernější vícestupňovou verzi s konstrukčním řešením Teller-Ulamova designu.

Šlo o dosud nejsilnější nukleární zbraň odpálenou Spojenými státy, s účinkem 15 Mt TNT. Ten dalece přesahoval očekávaný účinek mezi 4–8 Mt TNT. V kombinaci s dalšími faktory způsobila bomba největší radioaktivní zamoření způsobené USA. Bomba Castle Bravo byla přibližně 1000krát silnější než atomová bomba shozená na Hirošimu v průběhu druhé světové války, byla však i přibližně 3,5krát slabší než Car-bomba – největší termonukleární bomba odpálená Sovětským svazem v roce 1961.